Malý stolek z pryskyřice TABULA 50-48-1060

PourArt křišťálová pryskyřice TABULA

 

Před nějakým časem jsem začal uvažovat o výrobě prvního odkládacího stolku ve stylu river. Začal jsem schánět materiál a plánovat celý postup, nějaké zbylé dřevo se našlo a šablona byla taky rychle vyřešená. Nastala nejdůležitější otázka. Jakou pryskyřici použít??

 

Dodavatel pryskyřice PourArt měl v té doby v nabídce pouze dvě vhodné varianty.  První byla Alto, která je ale pouze čirá a já měl v plánu dělat průhlednou vrstvu až do výšky 50 mm, což bylo další omezení pro Alto. Druhá varianta byla Lada, křišťálově čirá pryskyřice s možností nalití až 300 mm. Doba vyschnutí je 120 hodin a i cena je vyšší. Co teď? Při telefonické konzultaci mi pan Ellmrich oznámil, že plánují přidat do nabídky novou pryskyřici a to pod názvem TABULA. Na papíře vypadala dobře. 50 mm výška nalití, vytvrzení do 48 hodin, křišťálově čirá a cenově dostupná. Dobrá, jde se tedy na to!

 

Plánovaný rozměrdesky byl 600 x 900 x 50mm. Předběžný výpočet potřebného materiálu mě dovedl k tomu, že budu potřebovat přibližně 6 kg pryskyřice. Pro jistotu jsem však objednal 8 kg pryskyřice Tabula. Barevné rozložení bylo naplánováno tak, že půlka bude azurová a druhá polovina zelená s nádechem žluté (olivová barva). Dřevo nebylo úplně v ideálním stavu. Příprava dřeva ubrala nějaký materiál, takže z původně plánovaných 50 mm tloušťky jsem se, po srovnání a začištění,dostal pouze na 20 mm.

 

Příprava začala vypáskováním a kompletováním formy(1). Formu jsem se rozhodl vypáskovat obyčejnou čirou lepící páskou, pro lepší oddělení od formy. Následně jsem použil dvousložkovou penetraci na dřevo. To zamezí vsakování epoxidu do dřeva.(2)

 Následuje vyložení do formy(3), tvorba malé hráze ve formě hada ze silikonu a následné naklopení formy a nalití první barvy. Důležité bylo formu zajistit tak, aby se náhodou nesesunula a všechno neletělo do hlubin pekelných.

Před prvním nalitím mi dovolte pár slov o prostředí, kde pracuji. Je to moje malá podzemní (sklepní) garáž, s jednoduchým železným “radiátorem”, který je umístěn nad pracovní plochou. Díky tomu teploty i v tomto zimním období neklesají pod 17 stupňů a vlhkost se pohybuje kolem 45 %. A to dle jednoduchého teploměru,  který lze zakoupit přímo na stránkách PourArt.

 

Začal jsem  zelenou barvou. Rozmíchal jsem si rovnou dvě balení (2kg) a pustil se do práce. Barvu jsem rozmíchal v malém plastovém kbelíku, za pomocí aku vrtačky a plastového míchadla. Následně jsem to celé vložil do vakuové komory vlastní výroby a tam to nechal přibližně 45 minut,dokud nebylo dosaženo plného vakua a byly odstraněny bublinky z míchání. Následně jsem obsah vlil do formy(4).

Následovalo lehké ofouknutí plynovým hořákem pro odstranění bublinek vzniklých při nalévání. Posléze následovalo 48 hodinové čekání na vytvrzení, běhemž něho pryskyřice udělala přesně to, co se očekávalo. Vyvzlínala do každé možné škvíry, kam se jí povedlo dostat. Po 48 hodinách v popsaných podmínkách, byla pryskyřice vytvrzená a tak jsem pokračoval azurovou barvou a postupoval jsem stejně jako u zelené, malý rozdíl byl v tom,  že jsem použil více epoxidu naráz a to 3 balení (3kg).

Po nalití azurové, jsem se opět uchýlil k menšímu ohřátí plynovým hořákem. Tentokrát jsem to asi trochu přehnal, protože v jednom místě se objevila černá šmouha. To mi napovědělo, že bude tento typ pryskyřice náchylný na vysoké teploty. Toto podezření se mi potvrdilo za další 48 hodin. Chystal jsem poslední várku čiré vrstvy, kterou jsem před vložením do vakuové komory opět nahříval horkovzdušnou pistolí, aby se lépe odbublinkovat a zbytky z míchání, které zůstaly na stěnách mísy zčernaly pod velkým teplem z pistole. Tyto poškozené části jsem odstranil a přes mikrosítko vše nalil do formy, aby v ní nebyly žádné nečistoty. Tentokrát byla forma vodorovně usazena aby samonivelační vlastnosti epoxidu udělali svoje(5). Tentokrát jsem nechal vše tvrdnout zhruba 72 hodin.

Přišel čas na vyjmutí z formy. Rozebrání a odklepnutí stěn proběhlo snadno, ale dno drželo i přes pásku jako přibité, tak bylo potřeba použít trochu síly. Zjistil jsem, že i po tom všem čase, je v této vrstvě epoxid stále tvárný. Především v tom místě, kde hlavní část tvoří čirá vrstva. Tedy uprostřed. To mělo za následek to,  že se mi povedlo desku lehce ohnout. Následně jsem situaci vyřešil tak, že jsem desku chytil  zpět ke dnu formy svorkami a nechal epoxid “doschnout”.

Po dalších 48 hodinách bylo vše v pořádku. Ve větším množství potřebuje Tabula více času na vytvrzení.

 

Desku jsem nechal chvíli ležet a pak se pustil do rovnání a broušení. Dřevo samozřejmě pracuje a jelikož epoxid byl v době vyndávání z formy ještě tvárný, tak bylo potřeba desku srovnat, to jsem provedl horní frézkou upnutou ve vyráběné vodící liště. Když jsem lištu posunul na kraj záběru frézy, stávaly se menší odštěpky, ale tomu se dalo předejít jednoduše tím že se lišta posouvala o menší vzdálenosti. Broušení bylo stejné jako u každé jiné pryskyřice. Použil jsem nejdřív pásovou brusku s pásem hrubosti 180 na hrubé začistění a posléze excentrickou brusku kde jsem postupně prostřídal kotouče hrubosti 60, 120, 240, 360, 800, 1000, 2000 a následně provedl leštění pomocí leštících past a leštících kotoučů na leštičce. Výsledek je velmi pěkný, lesklý jako po nalití. Samozřejmě při hrubém broušení na sucho jemný prach zanáší kotouče i při použití odsávání, tak je potřeba kotouče hlídat a zavčasu měnit.

 

Závěrem tedy, epoxidová pryskyřice TABULA 50-48-1060 řídká UV++ je velmi dobrá pro svou rychlost vytvrzení a její křišťálovou čirost Díky tomu bude vhodná i na bezbarvé výrobky. J však potřeba dát pozor na její náchylnost na vysoké teploty při zahřívání a počítat s tím, že ve větších objemech a vyšších vrstvách bude potřeba dát jí víc času na vytvrzení.